Je pátek 13tého

28. dubna 2008 v 17:03 | Houšky2 |  Povídky
Je pátek.Obyčejný všední den,řekne si každý.Avšakl pro mě ne.Je pátek 13.Nikdy jsem na pověry typu:"černá kočka přes cestu,rok neštěstí" nevěřila a tudíž ani na pátek 13.Ale dnes se všechno změnilo.Zhroutil se mi celý svět.
Jako každý jiný den,tak i dnes jsem vyrazila ráno do školy.Vstávat se mi nechtělo a hned v autobuse na mě padla chmurná nálada.Na každé straně stál líbající se pár a mě se drali slzy do očí.Proč jsme se museli zase pohádat?Proč prostě nepřizná chybu?Vždyť já bych to pochopila.Nevěděla jsem co mám dělat.Mám se mu omluvit jako první a nebo ještě počkat?Bezmyšlenkovitě jsem vyšla ze školy a zamířial k autobusové zastávce.Najednou mi zapípal mobil:,,čekej na nádraží,budu tam ve tři.Miluju Tě Marek."Celá šťastná jsem strčial mobil do tašky a vydala se na nádraží,na obvyklé nástupiště jeho příjezdu..........Po 3 hodinovémm čekání jsem s e odebrala k domuvu.Proč nepřijel,když psal?Proč si najednou vypnul mobil?Proč mám ty divné pocity?Nedokázala jsem si sama odpovědět až potom.
Přijdu domů,svlíknu kabát a jdu do kuchyně.,,Havárii nepřežil nikdo."Slyším z puštěné televize,u které podřimuje taťka.Nevím co,ale něco mi říkalo,ať jdu do obýváku a poslechnu si dnešní zprávy..............,,Bože ne!!!"Vykřiknu a začnu brečet.Vlítnu do pokoje a nejradši bych si podřezala žíly.Ptáte se proč?Ta havárie,při které nikdo nepřežil se stala ve 2 h. Odpoledne.Vlak vykolejil a v plné rychlosti se zřítil ze srázu.A v něm,v tomto vlaku seděl můj Marek.
Už nechci žít.Proudy slz mi stékají po vybledlé a ubrečené tváři.Už mi zůstali jen vzpomínky.Kdybych jen věděla že už nikdy nespatřím jeho krásné hnědé oči.Že už nikdy neucítím teplo jeho náruče.Že už mu nikdy neřeknu jak moc ho miluji.Teď už vím že je pravda jak se říká:,,Važ si každého okamžiku,kdy jsi s osobou která tě miluje,protože nikdy nevíš který je ten poslední."
Je pátek.Obyčejný všední den.Ale je pátek 13.Dva roky po té tragické nehodě.Usedám do vlaku,v ruce držím fotku svého miláčka a po tvářích mi stékají slzy.Vlak se rozjíždí a já doufám že se už brzy setkám se svým Markem.Zě mu zase budu moct říct jak ho miluji a políbit ho.Už brzy se navždy zalepí moje bolest v srdci.Už brzy.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama